CK NA JÁTRA

Tak jen trochu informací pro ty, co nebyli s námi.....

Kromě prodlouženého víkendu na Šumavě, který byl supr, jsme taky týden trávili společně v Orlických horách v pronajaté chatě, kterou kupodivu nikdo jiný nechtěl, což nás všechny značně znejistilo...Jelikož je nás moc a dát dohromady jediný volný týden v létě se zdálo jako neřešitelný úkol, tak jsme tak dlouho všichni váhali a dohadovali se, kdy kdo z nás má čas, nikde jinde v tu dobu není nebo děti nejsou na soustředění, táboře či u kámošů, je možnost si vzít dovku v práci a má kdo krmit psa, kočku a rybičky, až na nás moc volby s výběrem chatky nezbylo. Výběru se ujala Ivča a s trochou obav nám naservírovala chatu v Orlických horách s tím, že je to vážně divný, ale všechny už jsou rozebrané, jen tato zůstala volná. Nu což, nebyl čas na hrdinství, protože stejně nic jiného volného nebylo, takže jsme odhlasovali jednoznačně, že jedeme. Cestou tam jsme se dohadovali, kde bude kámen úrazu - wc venku, bez vody, u skládky, se zařízením jako z ubytovny, hledalo se všelico, ale pravda je, že chata byla ve skutečnosti opravdu krásná . Až moc. Pro naše demoliční komando - tj. pro naše děťátka. Majitelka evidentně s láskou naaranžovala celý interiér do stylu keramiky, sušených kytek, záclonek a přehozů a nepočítala s tlupou puberťáků, kteří ji výzdobu trošinku poupravili......Kromě miniaturní kuchyně, kde se nevešlo víc zadků než dva, hubenějších tři ks a kromě menšího výpadku vody, kterou jsme si drze nabrali u sousedů, kteří tam momentálně nebyli, se nic podstatného, co by nás mohlo otrávit, nestalo. Zvláštností majitelů se stal zákaz sekání trávy na pozemku kolem chatky, což ale nevadilo vůbec nikomu, protože systematickým posouváním Madlenčiny dečky a válením se našich děťátek u karet, stejně nebylo co sekat. Každý den nějaké výlety, počasí nám naštěstí přálo a příroda byla v okolí všude nádherná. Perličkou zůstala cesta do blízké restaurace s dětmi, která probíhala asi takto:.....Maru kopající do míče: "hups, jejda, zapadnul mi do ohrady..."..... Vítek běžící pro míč: ..."tam něco dělá chrocht, chrocht..", následně huronský smích všech dětí a vtípky na téma chro chro.... Pokračujeme všichni v cestě dál kolem ohrady směrem k restauraci, děti se ohromně baví a najednou všichni zřetelně slyšíme to, co Vítek před chvílí.... "chrocht, chrocht..." a to bohužel přímo vedle nás... Účinek zachrochtání je bleskurychlý.... Vítek šplhá na strom, Vojta skáče obloukem do pole, Máťovi s Péťou jsou vidět jen paty, jak prchají k restauraci a Maru nám visí na zádech . Jako ze skryté kamery.....

Takže suma sumárum, týden to byl supr, máme plno hezkých vzpomínek a moc se těšíme na příští léto .